|
Dodnes nezapomenu výraz svého muže ve chvíli, kdy jsme spolu s naším ročním kocourkem v přepravce čekali v čekárně u veterinářky na objednaný zákrok - kastraci. Měla jsem pocit, že zákrok podstoupí můj muž a nikoliv náš kocour. Byl bledý až zelený, zaražený, naštvaný, smutný. Ani já jsem nebyla právě nadšená tímto zákrokem, ale vzhledem k tomu že nám před pár měsíci zemřel tříletý (nekastrovaný) kocourek po rvačce s jinou kočkou, měla jsem jasno. Ale jak tak vídám ty opuštěné toulavé kočky u silnic, vidím jak přeplněné jsou naše útulky a jak stále někdo někde nabízí koťata, říkám si, že jsme asi jedni z mála co možnost "nechat vykastrovat" svou kočku zvolili. Ale je to správné? Máme tedy nechat svou kočku vykastrovat nebo ne? Odpůrci tohoto zákroku by jistě namítli, že tyto zákroky jsou proti přírodě, proti životu, možná proti Bohu... Ale z druhého pohledu, topení koťat či jejich vyhazování v pytli do popelnic a další hrůzy nejsou proti přírodě? Faktem totiž je, že kastrované kočičky vás nejen nepřekvapí žádnou nadílkou koťátek, ale dožijí se vyššího věku, budou mazlivější, nebudou se toulat a budou se držet pěkně doma. A to za to myslím stojí. Jsem majitelkou dvou kocourků, oba jsou vykastrovaní a nemyslím, že jim tento zákrok nějak ublížil, nebo je snad traumatizoval. Jsou to zdraví a veselí divoši, nic jim nechybí, drží se poblíž domu a nestalo se, že by přišli domů se šrámy po nějaké rvačce. Proto za mě jednoznačně nechte svou kočku vykastrovat, neublížíte jí, ale ochráníte ji. Ale manžela nechte radši doma, nebo mu po cestě domů kupte velikou zmrzlinu, aby to trauma zvládl (protože pokud má někdo trauma z kastrace naší kočky, je to můj muž)  |
|
Jedete autem, za vámi se v půjčené přepravce krčí malý chlupatý uzlíček a vy přemýšlíte jen nad tím, jak vám bude spokojeně příst na kolenou u televize. Jenže ouha... přijedete domů a co vám to chybí? Záchod, stelivo, krmivo, a co že je to škrabadlo? "To určitě nepotřebujeme" ujišťujete se do doby, než váš miláček rozsápe kraj postele nebo gauč, brousíc si tak své drápky. Takže škrabadlo připíšete na seznam, nejlépe dvě, dále nějakou tu hračku, pelíšek. A nezapomeňme očkování, kastrace popřípadě další potřebná péče u veterináře. Protáčí se Vám oči pod výslednou částkou a přemýšlíte, proč vlastně jste si toho chlupáče brali domů. A to nepočítáte předměty, které vám doma stihnul zničit či znehodnotit a také čas, který trávíte úklidem domu po jeho hrách. Tato rovnice bohužel nekončí vždy šťastně, a to nejen u kočičích, ale také psích a dalších kamarádů. Péče o tyto miláčky nás totiž nestojí nejen mnoho nervů, ale také mnoho peněz, což si bohužel mnohý začínající chovatel nedá včas dohromady. Potom se nám kočičky a pejsci hromadí v útulcích, nebo hůře, končí pod koly aut, kam se dostali po tom, co je jejich "drahý" páníček vyhodil z domu. A proto vždy dříve než si pořídíte jakéhokoliv mazlíčka domů, zajděte si do nejbližšího zverimexu, či zabruste na nějaký blog pro chovatele a spočítejte si, zda na vašeho miláčka budete mít nejen dost času, ale také například dostatek finančních prostředků. Když si lehkomyslně pořídíte nový mixér, nejhůř ho dáte k narozeninám kamarádce nebo ho zastrčíte dozadu do skříně. S pejskem nebo kočkou ale toto udělat nemůžete! Na závěr bych proto řekla: "Dělejte vždy vše s rozmyslem, pořizování zvířátek zvlášť!"
|
|
V neděli jsme si z útulku přivezli nového kočičího kamaráda. Tomu našemu se totiž přestalo dařit demolovat náš byt v ucházejícím časovém horizontu a tak potřeboval výpomoc. Prvních pár dnů jsme až na pár škrábanců a kousnutí zvládli. Truhlík s rajčaty už tak dobře nedopadl, stejně jako mé nové tenisky. No ale co se dá dělat, musíme pro ty naše chlupáče občas něco obětovat. A právě o těch mých zdarech a nezdarech s mými kocourky, pejsky, králíky, slepicemi a několika sklepními myškami Vám budu psát v tomto svém blogu. Budu se snažit Vás moc nenudit a možná občas i o něčem zajímavém informovat A nezapomeňte že jedna kočka změní návrat do domu na návrat domů! (P. Brownová) |